ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

MONOXYLON ´95 PRAVĚK NA MOŘI

 

VYFOTOGRAFOVAL
MUDr. VLADISLAV ROGOZOV

 

Střední doba kamenná. Evropou se potulují skupiny lovců. Loví zvěř, sbírají lesní plody. Daleko na Středním východě se však lidé tou dobou již živí zemědělstvím a jeho znalost se dostala i do Malé Asie. Egejské moře před 9000 lety. Dávní zemědělci opouštějí maloasijské pobřeží a vydávají se na moře. Do svých plavidel s sebou nakládají obilí, ovce, kozy. Na své poutí postupně kolonizují řadu ostrovů a nakonec dosáhnou evropské pevniny. S jejich příchodem nastává změna. Lidé v Evropě se postupně usazují, učí se pěstovat obilí, chovat dobytek, používat řadu technických vymožeností. Probíhá jedna z nejdůležitějších kvalitních změn ve vývoji lidstva - tzv. neolitická revoluce.

 

Proč se lidé před tak dávnou dobou vydali na dalekou pouť po moři. Nevíme ani, na jakých plavidlech to dokázali. Expedice Monoxylon ´95 se pokusila přispět k hledání odpovědi.

JAK TO CELÉ VZNIKLO. Duchovním otcem a autorem celého projektu Monoxylon je Radomír Tichý, pedagog Vysoké školy pedagogické v Hradci Králové. Specializuje se na neolit, tj. mladší dobu kamennou, a možnosti námořní plavby v tomto období. Před několika lety se začal zab ývat problémem dávného putování neolitických zemědělců přes Egejské moře. Podepřel svou teorii řadou argument ů a domnívá se, že pravěcí zemědělci připluli do Evropy na monoxylech, tedy na člunech vydlabaných z jednoho kusu kmene. Tehdy se zrodila i myšlenka prověřit tuto teorii prakticky - pokusit se přeplout Egejské moře na monoxylu. Radek Tichý se pustil se svými přáteli do výroby dlabaných člunů. Vyrobili celkem čtyři monoxyly a každý další byl dokonalejší než ten předchozí. Čluny byly postupně zkoušeny na Orlici, vodní nádrži Rozkoš a na Baltickém moři. Vyvrcholením pětileté práce byl projekt experimentálně archeologické expedice „Monoxylon ´95". Pokus o překonání Egejského moře v dlabaném člunu byl připraven, mohl začít. Je-li něco takového vůbec možné, nedokázal v tu chvíli nikdo říci. Zbývalo odhodlání pokusit se o to. Je jistě zajímavé, že se tímto problémem zabýval i Thor Heyerdahl. Ten se však domnívá, že se pravěcí zemědělci plavili po moři na plavidlech rákosových. Teorie použití monoxylů je tedy i určitou polemikou s názory slavného mořeplavce.

JAK TO VYPADALO. Monoxlyon je tedy v podstatě otesaný a vydlabaný kmen stromu. Expedice použila největší člun, který R. Tichý vyrobil. Měří 6,2 m na délku a v nejširším místě 1, 6 m. Suchý váží téměř tunu a vyroben je z topolu. Na přídi monoxylu byla umístěna lebka krávy. To spolu s určitou bachratost í, velkou hmotností a těžkop ádností člunu, vedlo k jeho přezdívce - „Kráva". Stěžeň s hrubou plachtou byl ze člunu odstraněn po prvním dni plavby. Za daných podmínek se ukázal být spíše přítěží. Osádku člunu tvořilo deset pádlařů a kormidelník. Celkem se expedice zúčastnilo 30 lidí, převážně studentů z Čech, Slovenska a Polska. Nutné zázemí výpravě poskytovala malá doprovodná jachta, na které se vařilo, odpočívalo a spalo. Výchozím bodem expedice byl řeck ý ostrov Samos ležící v těsné blízkosti tureckých hranic. V mladší době kamenné byla hladina Egejského moře asi o 10 metrů nižší a Samos byl vlastně součástí maloasijského pobřeží. Pravěcí mořeplavci mohli vyplouvat právě odtud. V pátek 8. Září 1995 za svítání monoxylon odrazil od západního pob řeží ostrova Samos. Byla to chvíle vzrušení a velkého napětí. Něco podobného se tu mohlo odehrát před 9000 lety. Člověk opustil pevnou zem a na vratkém plavidle se vydal na moře. Jak dopadne toto srovnání přes časovou propast tisíců let? Vydrží člun? Vysta čí síly? A co moře? Jak se k nám, suchozemcům, zachová? Podobné otázky probíhaly všem to ráno hlavou. Nikdo skutečně nebyl schopen odhadnout, nakolik je celý pokus reálný. Den ubíhal, slunce pálilo víc a víc. Všichni jsme si na moře zvykali a trpěli mořskou nemocí. Do člunu prosakovala voda, některé vlny se přelévali přes borty. Vodu bylo nutné neustále vylévat. Rytmické šplíchání pádel však neochabovalo a monoxylon si pozvolna razil cestu kupředu. 29 km vzdálen ý ostrov Ikaria se nejdříve neznatelně, potom však čím dál rychleji přibližoval. V podvečerních hodinách téhož dne člun přirazil k jeho břehům. Byl to první povzbudivý krok na dlouhé cestě. Cíl expedice byl už reálnější, při troše štěstí „by se to dalo přeplout". Druhý den následovala trasa podél pobřeží Ikarie. Byla to pohodlná plavba podél rozeklaného skalnatého pobřeží. K večeru jsme zakotvili v zátoce na konci ostrova. Voda byl teplá a průzračná. Námořníkům otrnulo a celá expedice se počínala jevit jako velice příjemný prázdninový výlet.

JAK TO TAKY VYPADALO? 13. 9. 1995. Bouře. Moře kvílí a řve. Prudký vítr vzdouvá vody do třímetrové výše. Tmavé vlny se valí jedna za druhou a dotírají a dotírají na dlabaný člun. Příď s lebkou se strmě zvedá k nebi a vzápětí padá do malé vodní propasti. Zpěv dávno ztichnul. Ochraptělý kormidelník udává tempo a desítka pádel usilovně zabírá. Vlny se lámou a zaplavují člun zpěněným vodním přívalem. Sůl v očích štípe a pálí. Pustit pádlo však nelze, člun nesmí ztratit rychlost. Posádka močí i zvrací přímo pod sebe. Další a další přívaly vody. Tiché zakletí střídá úryvek modlitby. Tak tohle na Rozkoši nebylo. Moře burácí, člun se zmítá, provazy skřípou. Svaly bolí a břeh je daleko. Všichni zatínají zuby a vědí, že musí vydržet. Všichni touží po pevné zemi a přejí si jediné: „Krávo, vydrž." Podcenit moře, ani to Egejské, se nevyplácí. A dvojnásob ne suchozemcům v pravěkém člunu. Bouří jsme na cestě zažili několik, ta první byla nejhorší. Naprosto vyčerpaní, na kost prochladlí. Moře si u nás získalo patřičný respekt. V následujících dnech jsme mu z každého jídla neopomněli trochu obětovat. Vyplatilo se to. Staří námořníci a rybáři nám později pověděli, že v oblasti už dlouho nebylo tak často špatné počasí.

JAK TO BYLO DÁL? S každým dalším dnem na moři jsme o něm věděli víc a stávali se z nás čím dál ostřílenější námořníci. Kráva se činila a na klidném moři plula rychlostí až 5 km/h. Za špatného počasí se prodírala vlnami pomaleji, kolem 2-3 km za hodinu. I v náročných podmínkách však byla ovladatelná a schopná udržovat kurz. Nejvíce ceněnou vlastností se ale ukázala být její stabilita. Vlnám se Krávu po celou dobu plavby nepodařilo otočit břichem vzhůru. Expedice tedy pokračovala dál po předem vytyčené trase a po ostrovech Samos a Ikaria pokračovala dál - podél a mezi ostrovy Mykonos, Tinos, Andros, Euboia. Zvláště první z ostrovů, které jsme poznali, byly většinou pusté a málo obydlené. Jejich pobřeží a vnitrozemí kontrastovalo s krásou moře a bohatostí jeho života. Zem byla vyprahlá, skalnatá, místy porostlá ostnatými keři. Přírodní zelená barva byla velmi vzácná, objevovala se jenom kolem pramenů vody. Někde nebyla sladká voda vůbec a stávalo se, že expedice vařila z vody slané. Jíst by se to nedalo ani v pravěku. Moře naproti tomu bylo vedle své majestátnosti štědré a zpestřovalo nám jídelníček různými „potvorami". Jindy nás ve vlnách na otevřeném moř doprovázely desítky delfínů, což byl vůbec jeden z nejsilnějších zážitků. Objevili se náhle. Připlouvali a podplouvali člun, aby se vzápětí objevili na druhé straně. Téměř na dosah ruky. Říká se, že dokáží vycítit ohrožení a za špatného počasí pak připlouvají blízko k lidem a doprovází je. Jak náhle se objevili, tak náhle také zmizeli. Morálku ochabující posádky však skutečně svou přítomností výrazně pozvedli. Večery a noci jsme trávili většinou v pustých přírodních zátokách, jindy v některém z ostrovních přístavů. Tam vzbuzovalo podivné plavidlo vždy velkou pozornost obyvatel, turistů, novinářů ale i příslušníků přístavní policie. V oblasti, kterou probíhá hranice mezi takovými rivaly, jakými jsou Turecko a Řecko, je každá loď na radarech „ostře sledovaným plavidlem". Ne tak již monoxylon. Pravěký dřevěný člun radarem zachytit nelze. Kráva tedy nepozorovaně proplula a objevovala se až v přímé viditelnosti poněkud zneklidněných řeckých hlídek. Ty uviděly podivné plavidlo plné osmahlých polonahých mužů s šátky na hlavách, kteří usilovně pádlují k západu. V tu chvíli prý nemohlo být pochyb o tom, že se jedná o kurdské, či jiné etnické uprchlíky. Následovalo zajištění člunu i posádky, zdlouhavé kontroly a jednání, jež se táhla po celý den. Vše s balkánskou obřadností a pomalostí. A při zákazu další plavby vyplul monoxylon před úsvitem. Hlídky spí a radary nevidí.

A JAK TO DOPADLO? 23. září monoxylon přirazil ke břehu pevninské Evropy. Podařilo se. Po dvou týdnech plavby člun, překonal téměř třísetkilometrovou vzdálenost mezi Asií a Evropou. Radost a uspokojení po doplutí rychle vystřídala únava. Kromě pozdějších vzpomínek zanechali na moři všichni více než kilogram své váhy. Místo přistání na pobřeží Atiky u obce Nea Makri nebylo vybráno náhodou. Pocházejí odtud totiž archeologické nálezy kultury pravěkých zemědělců. Kdysi dávno zde mohli přistát ve svém monoxylu. Kdo ví. Mezi novináři se na pláži objevil i velvyslanec České republiky v Aténách, pan Jiří Marvan. Pozval nás všechny na pivo a za dva dny i s Krávou na svůj úřad v Aténách. Tam proběhlo slavnostní přijetí a tiskov á konference. A to byl konec. Pak už jen příprava k odjezdu a konečně domu, kde jsou pořádný zelený lesy a hezký holky (Řekové se doufám neurazí).

K ČEMU TO BYLO DOBRÉ? Expedici Monoxylon ´95 se podařilo splnit svůj cíl - přeplout Egejské moře na monoxylu. Kromě solidního sportovního výkonu v náročných podm ínkách to znamená nepochybně i přínos odborně historický. Podařilo se dokázat, že plavba v Egejském moři na dlabaném člunu za použití lidské síly, je technicky možná. Podobně mohli před 9000 lety putovat i pravěcí zemědělci. Že tomu tak mohlo být, nasvědčuje i celá řada dalších argumentů obsažených v práci R. Tichého. S určitostí to však nevíme. Odborná diskuse stále probíhá a bude pokračovat. A stejně tak i další snaha v odhalování tajemství pravěké mořeplavby. Hledání odpovědí na otázky týkaj ících se dávného putování našich předků, však má kromě odborného i kulturně společenský význam. „Monoxylon " je střípkem mozaiky našeho snažení v poznávání vlastní minulosti, která je tak důležitou součástí základů naší kultury. V širším pohledu se tady projekt dotýká i obecnějších otázek našeho původu, cesty lidského rodu časem, otázek - kdo jsme, odkud a kam jdeme. To je aktuální i přes časovou vzdálenost mnoha tisíců let. A na tom moc neubírá ani fakt, že někteří z těch námořníků dlabaného člunu viděli vloni moře poprvé v životě.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group