Afrika se dělí na dva kontinenty: Jak klimatické změny urychlují geologické procesy

Východní Afrika se postupně odděluje od zbytku kontinentu rychlostí několika milimetrů ročně. Nové výzkumy odhalují překvapivé spojení mezi klimatickými změnami, poklesem hladin jezer a zvýšenou tektonickou aktivitou.

Velký africký rift: Geologický fenomén v pohybu

Východoafrický rift představuje aktivní kontinentální riftovou zónu, kde se africká deska rozděluje na dvě tektonické desky – Somálskou a Núbijskou desku rychlostí 8-9 mm ročně. Tento komplexní systém propojených riftů, zlomů a geografických prohlubní se táhne přibližně 6 000 až 7 000 kilometrů od jižní turecké provincie Hatay přes Rudé moře až po Mosambik.

Východoafrický rift se začal vyvíjet před 22-25 miliony let v období miocénu, kdy vznikl v oblasti Afarského trojúhelníku a postupně se rozšiřoval směrem na jih. Systém se rozdělil na dvě hlavní větve kvůli přítomnosti tvrdého jádra starých metamorfních hornin – tanzanského kratonu, kterým se rift nemohl prorazit přímo, a tak se rozdělil kolem něj.

Klimatické změny jako spouštěč tektonické aktivity

Podle nejnovějších studií klesly za posledních 6 000 let hladiny jezera Turkana o 100 až 150 metrů, což snížilo povrchový tlak na zemskou kůru a umožnilo deskám pohybovat se snadněji. Výzkum Univerzity v Syracuse a Univerzity v Aucklandu zjistil, že klimaticky podmíněné poklesy hladin jezera Turkana byly spojeny se zvýšenou aktivitou zlomů ve Východoafrickém riftovém údolí a ovlivnily proudění magmatu pod kůrou.

“Máme tendenci myslet si, že zemětřesení a sopky jsou řízeny čistě hlubokými silami uvnitř Země,” vysvětluje James Muirhead z Univerzity v Aucklandu. “Ale to, co zde vidíme, je, že povrchové procesy – jako klima a srážky – také hrají roli.” Když je hmotnost odstraněna z povrchu Země dostatečně rychle, kůra se začne uvolňovat s klesajícím tlakem, a v oblastech, kde je tento tlak blízko zlomové linie, to může zvýšit pravděpodobnost zemětřesení, magmatismu a sopečných erupcí.

Africké vlhké období: Když byla Sahara zelená

Africké vlhké období bylo klimatické období v Africe během pozdního pleistocénu a holocénu, kdy byla severní Afrika vlhčí než dnes. Pokrytí velké části Sahary trávami, stromy a jezery bylo způsobeno změnami v náklonu zemské osy, změnami vegetace a prachu v Sahaře, které posílily africký monzun, a zvýšenými skleníkovými plyny.

Vlhké období začalo před asi 14 600-14 500 lety na konci Heinrichovy události 1, současně s oteplením Bølling-Allerød. Řeky a jezera jako jezero Čad se vytvořily nebo rozšířily, ledovce rostly na hoře Kilimandžáro a Sahara ustoupila. Rozdíl v hladinách jezer před 9 000 lety – na vrcholu Afrického vlhkého období – ve srovnání s dnešními podmínkami ukazuje, že rozsah AHP napříč kontinentem byl obrovský, sahající od dalekého severu Sahary až na jih k 10°S ve východní Africe. Maximální letní hodnoty insolace napříč Saharou a Sahelem dosáhly vrcholu mezi 10 000 a 9 000 lety před současností.

Současné změny a budoucí vyhlídky

Zpráva UNEP zjistila, že během příštích 20 let by klimatické změny mohly pravděpodobně vést k silnějším dešťům nad přítoky jezera Turkana, což by zvýšilo hladiny vody v jezeře samotném a zvýšilo pravděpodobnost závažných záplav. “V posledních dvou letech poškodily stoupající hladiny vody v jezeře Turkana pastviny, zaplavily budovy a přinutily lidi opustit své domovy,” říká Tito Ochieng, ředitel vodního hospodářství v keňském kraji Turkana.

Geologové věří, že jak se tektonické desky budou nadále vzdalovat rychlostí přibližně 6-7 mm ročně, riftové údolí by se mohlo vyvinout v systém středooceánského hřbetu, kde se vytváří nová oceánská kůra. Tento proces, pokud bude pokračovat přibližně 50 milionů let, by mohl vést k úplnému oddělení Somálské desky od Núbijské desky a vzniku nového oceánu. Velký kontinent Afrika ztratí své východní rameno a obrovské moře oddělí východní Afriku. Oceán se nakonec rozlije a v důsledku toho se africký kontinent zmenší a v Indickém oceánu vznikne velký ostrov složený z částí Etiopie a Somálska, včetně Afrického rohu.

Důsledky pro lidstvo a vědu

Mnoho důležitých paleoantropologických objevů bylo učiněno ve Východoafrickém riftu, přezdívaném “kolébka lidstva”. “Lucy” je například 3,2 milionu let stará kostra hominida objevená v Etiopii, zatímco “Turkana Boy” je 1,5 milionu let stará kostra hominida odkrytá v Keni. Vědci si myslí, že tektonická aktivita, která vytvořila Východoafrický rift, také přispěla k vytvoření prostředí, které bylo ideální pro rozmnožování života.

Tato změna perspektivy by mohla předefinovat způsob, jakým vědci hodnotí rizika zemětřesení, zejména v místech čelících rychlým klimatickým změnám nebo lidmi způsobeným kolísáním vody. Také to vyvolává otázky o minulosti. Tato stejná riftová zóna hrála ústřední roli v lidské evoluci a změny v sopečné a tektonické aktivitě mohly ovlivnit krajiny, kde žili první lidé. Tento jedinečný geologický rámec mohl změnit místní klima, což mohlo zase způsobit, že naši předkové vyvinuli dovednosti potřebné k chůzi vzpřímeně, rozvoji kultury a uvažování o tom, jak takový rift vznikl.