Region Blízkého východu žije v únoru 2026 v permanentním napětí. Jednání o íránském jaderném programu, vojenské hrozby v Perském zálivu, otevírání věznic v syrské Rakce i ničivé záplavy – to všechno se odehrává prakticky najednou.
Trump a Netanjahu: ‘Velmi dobré’ jednání, ale žádná dohoda
Když se Donald Trump a Benjamin Netanjahu sešli 11. února v Bílém domě, čekali novináři na průlom. Místo toho dostali tříhodinové jednání za zavřenými dveřmi a poměrně vágní prohlášení na sociálních sítích. Trump schůzku označil za ‘velmi dobrou’ a zdůraznil, že trval na pokračování vyjednávání s Íránem. Dohoda je prý jeho ‘preference’ – ale pokud se jí nedosáhne, ‘uvidíme, jaký bude výsledek’.
Netanjahu přijel do Washingtonu s jasným cílem: přesvědčit Trumpa, že jakákoli dohoda s Íránem musí zahrnovat omezení balistických raket a íránských regionálních aktivit. Izraelský premiér považuje Teherán za existenční hrozbu a opakovaně volá po tvrdším postupu. Íránská strana ale kategoricky odmítá jednat o svém raketovém arzenálu. Poradce nejvyššího vůdce Chameneího Ali Šamchání to řekl naprosto jasně: ‘Raketové schopnosti Islámské republiky nejsou předmětem vyjednávání.’
Zajímavé je, že oba lídři tentokrát nevystoupili společně před kamerami – na rozdíl od předchozích návštěv. Šlo o Netanjahuovu šestou cestu do USA od začátku Trumpova druhého mandátu. Atmosféra se ale zřejmě mění. Trump totiž zároveň naznačil, že by mohl do Perského zálivu vyslat druhou letadlovou loď, pokud jednání selžou.
Hormuzský průliv: Svět drží dech
Představte si úzkou mořskou cestu, kudy každý den propluje asi 20 milionů barelů ropy – zhruba pětina celosvětové spotřeby. To je Hormuzský průliv, nejdůležitější energetický bod planety. A právě ten se v posledních týdnech stal ohniskem napětí.
Americké námořnictvo vydalo začátkem února varování, aby se lodě plující pod vlajkou USA držely ‘co nejdále’ od íránských vod. Důvod? Islámské revoluční gardy se pokusily zastavit americký ropný tanker a americké stíhačky sestřelily íránský dron, který se přiblížil k letadlové lodi USS Abraham Lincoln.
Analytici se shodují, že úplné uzavření průlivu je málo pravděpodobné. Írán sice disponuje tisíci námořních min, rychlými útočnými čluny a protilodními raketami, ale úplná blokáda by byla aktem ekonomické sebevraždy. Přes průliv totiž proudí i 95 procent íránského vlastního exportu ropy, převážně do Číny. Uzavření by tak zasáhlo především asijské ekonomiky – a paradoxně i samotný Teherán. Přesto i pouhá hrozba dokáže zvýšit pojistné sazby pro lodní dopravu a vyšroubovat ceny ropy o 10 až 20 dolarů za barel (přibližně 230 až 460 Kč).
Sýrie: Věznice se otevírají, rodiny hledají své blízké
Zatímco se svět soustředí na íránskou jadernou otázku, v Sýrii se odehrává drama jiného druhu. V Rakce, bývalém hlavním městě Islámského státu, převzaly vládní síly kontrolu nad věznicí al-Aktan, kde bylo zadržováno až 2 000 vězňů. Stovky kurdských bojovníků z SDF opustily oblast v rámci dohody o příměří.
Před branami věznice se ale odehrávaly srdceryvné scény. Rodiny se tlačily přes barikády, zoufale hledaly své příbuzné, o kterých neměly zprávy celé dny. Matky čekaly u soudu v Rakce s fotografiemi svých synů. Mnohé z nich odcházely s prázdnýma rukama – tisíce lidí zůstávají nezvěstných po letech konfliktu.
Situace na severovýchodě Sýrie zůstává křehká. Přechodná vláda pod vedením prezidenta Ahmada al-Šaráa se snaží integrovat kurdské síly do státních struktur, ale proces je pomalý a plný třenic. Z věznice v Šaddádě navíc uprchlo 120 členů IS, z nichž se podařilo dopadnout jen 81.
Záplavy na severozápadě: Když příroda udeří na ty nejzranitelnější
Jako by toho nebylo málo, severozápad Sýrie zasáhly začátkem února ničivé záplavy. Přívalové deště mezi 7. a 9. únorem zabily nejméně tři lidi – dvě děti, které strhla voda v hornaté oblasti Turkmenské hory v provincii Latákie, a dobrovolnici Syrského arabského Červeného půlměsíce, jejíž vůz sjel do údolí při záchranné misi.
Záplavy zasáhly 21 táborů pro vnitřně vysídlené osoby v provinciích Idlib a Latákie. Poškodily téměř 1 850 stanů a dalších 149 zcela zničily. Více než 650 rodin přišlo o domovy úplně, dalších 1 300 hlásilo částečné škody. Nemocnice Ain al-Bajdá musela evakuovat pacienty včetně novorozenců z inkubátorů.
V Sýrii zůstává vnitřně vysídleno asi sedm milionů lidí. Zhruba 1,4 milionu z nich žije v táborech právě na severozápadě a severovýchodě země. Pád režimu Bašára Asada v prosinci 2024 sice vzbudil naděje na návrat domů, ale zničená infrastruktura a chybějící základní služby jsou obrovskou překážkou.
Diplomacie na ostří nože
Celý region připomíná šachovnici, kde se hraje několik partií najednou. Na jedné straně probíhají nepřímá jednání mezi USA a Íránem – první kolo se uskutečnilo v Ománu a íránský prezident Masúd Pezeškján je označil za ‘krok vpřed’. Na druhé straně USA posilují vojenskou přítomnost v regionu a Trump otevřeně hrozí, že pokud diplomacie selže, bude muset udělat ‘něco velmi tvrdého – jako minule’.
Odkazuje tím na operaci ‘Midnight Hammer’ z června 2025, kdy americké bombardéry zasáhly tři íránské jaderné zařízení během dvanáctidenní války. Údery sice íránský jaderný program zpozdily o několik let, ale nezničily zásoby obohaceného uranu.
Íránský ministr zahraničí Abbás Aragčí prohlásil, že ‘neexistuje jiná možnost než vyjednávat’. Zároveň ale Teherán trvá na tom, že jednání budou ‘výhradně o jaderném programu’. Trump naopak chce zahrnout i rakety a regionální aktivity. Tento rozpor je jako snažit se vejít do bot o dvě čísla menších – teoreticky možné, prakticky bolestivé.
Další kolo rozhovorů by se mělo konat příští týden. Svět zatím sleduje, jestli zvítězí diplomacie, nebo zda se napětí přelije v něco mnohem horšího.
Leave a reply
Czech-press.cz je nový hráč ve světě žurnalistiky
