V širším kontextu: Americká slepota a dlouhý stín extremismu v digitální éře

V malé kuchyni v Austinu se 1. března 2026 rozlehl výstřel. Tři lidé umírali v kaluži krve, zatímco útočník ze Senegalu – naturalizovaný občan Spojených států – pokojně odcházel z místa činu. O týden později na ulicích New Yorku dva teenageři, potomci naturalizovaných občanů z Afghánistánu a Turecka, házeli domácí bomby na policisty a demonstranty. Ve čtvrtek pak následovaly dva nezávislé útoky ve Virginii a Michiganu. Není náhodou, že právě v tomto okamžiku si vzpomínáme na proroctví z roku 2003, kdy zadržený v afghánském Khostu řekl agentovi FBI: “Můžeme být trpěliví. Vy Američané určitě nejste. Počkáme si na vás. A boj bude pokračovat.”

Siren’s song digitální éry: Algoritmy jako amplifikátory nových hrozeb

Stojí za povšimnutí, že současný extremismus už nepotřebuje tradiční velitelské struktury. “Osamělí vlci”, jak je označují odborníci, zanechávají minimum stop a je prakticky nemožné je vystopovat předem. Internet dodává zprávy radikalizmu přímo do americických domovů k jedincům, kteří jsou vnímavi k přesvědčování. Tito manipulovaní radikálové nepotřebují dostávat rozkazy – slyší sirénin zpěv a jednají podle své interpretace, aniž by byla nutná přímá komunikace se zahraničními teroristickými organizacemi.

V širším kontextu se jedná o zcela novou povahu hrozby. Zatímco dříve extremistické organizace jako al-Káida potřebovaly složité sítě agentů a komunikační kanály, dnes stačí algoritmy sociálních sítí a internet. Digitální prostor se stal primárním bojištěm o pozornost a propagandu. ISIS zmínil konkrétní destinace, kde by chtěl zaútočit – mezi nimi jsou USA, Izrael nebo Filipíny. Islamisté chtějí udeřit i v Evropě.

Hledání domova v cizím prostoru: Kořeny sociální izolace

Právě v tom spočívá paradox současné doby. Ti, kdo páchají tyto činy, jsou často naturalizovaní občané nebo jejich potomci – lidé, kteří by měli být součástí americké společnosti. Jejich činy však odhalují hlubší společenskou ránu. Nedostatek skutečné integrace a asimilace vytváří vakuum, které extremistické skupiny vyplňují slibem jasných odpovědí a silné komunity.

Mluvčí Islámského státu Abu Huthajfa al-Ansarí vyzval “osamělé vlky”, aby provedli útoky na křesťany a Židy. Tento výzva nachází půdu u těch, kdo se cítí být outsidery ve vlastní společnosti. Hledají identitu v radikálním hnutí, které jim nabízí pocit účelu a příslušnosti. Amerika se stala obětí své vlastní “sebevražedné empatie” – jak to označuje Gad Saad – extrémního, slepého soucitu, který její imigrační systém podporuje.

Kulturní strach a paralyzující ticho

Nejtragičtější je však paralýza, která zachvátila americkou společnost. Příliš mnoho policistů hlásí, že svědci se stále neochotněji hlásí vnímané hrozby orgánům činným v trestním řízení ze strachu, že budou považováni za bigotní, rasistické nebo islamofobní.

Tato kulturní tichá dohoda umožňuje hrozbám růst nekontrolovaně. Levicové neustálé výkřiky “islamofobie” se zabydlely v americké kultuře natolik, že vytvořily atmosféru záměrné slepoty. Stigmatizace určitých diskusí vedla k tomu, že strach z obvinění z rasismu paralyzoval obyčejné občany i svědky z řad orgánů činných v trestním řízení.

Historická kontinuita: Dlouhý stín roku 2003

Když se podíváme pod povrch současných událostí, vidíme kontinuitu, která sahá desetiletí zpět. Ten zadržený z roku 2003 měl šokující přesnost. Boj skutečně pokračuje. Nikdy se nezastavil. Je zde. Povaha hrozby se posunula – od organizovaných velitelských struktur k sám se radikalizujícím jedincům – ale základní záměr zůstává stejný.

Hrozba terorismu v Americe je “nyní vyšší, než byla desetiletí”, jak minulý týden prohlásil senátor Ted Cruz (republikán za Texas). Je to pravda: ne na základě tohoto nedávného nárůstu incidentů, ale na základě důvěryhodných zpravodajských informací, které FBI shromažďuje během mých 25 let v úřadu a v desetiletí od té doby.

Geopolitické zrcadlo: Válka jako katalyzátor

V širším kontextu je nutné vidět, jak amerikcká podpora Izraele po 7. říjnu a současné úsilí degradovat a zničit íránský režim a jeho jaderný sen posloužily jako budíčky pro džihádisty. Od začátku útoku Hamas 7. října na izraelské civilisty a poté, co se k úsilí o vyvolání chaosu na Blízkém východě připojili další íránští teroristickí zástupci, ISIS byli zbaveni svého propagandistického kyslíku.

Právě proto FBI přičítá velkou část nedávného domácího nárůstu džihádistických útoků Islámskému státu: zoufalě potřebuje být viděn a slyšen uprostřed probíhající války proti Íránu. Pro teroristické sítě jsou pozornost a propaganda hlavní měnou.

Otevřená otázka: Mezi bezpečností a svobodou

Stojí za zamyšlení, jak může společnost reagovat, aniž by se vzdala základních hodnot, na kterých byla postavena. Buď to uznáváme a čelíme tomu – nebo zahyneme v rukou záměrné nevědomosti a sebevražedné empatie. Národ založený na občanských svobodách a ustanoveních Čtvrtého dodatku o soukromí musí snést rizika takových svobod spolu s jejich výhodami.

Otázka není v tom, zda se vzdát tolerance, ale jak najít rovnováhu mezi ochranou svobod a zajištěním bezpečnosti. Řešení neleží jen v politice, ale v kulturní změně – v návratu k lidskému rozměru našeho přístupu k bezpečnosti. Možná je načase přestat se bát diskuse o hrozbách, které jsou reálné, a začít budovat mosty tam, kde se vytváří propasti. Právě v tom spočívá skutečná výzva naší doby – ne v algorithms a technologiích, ale v lidském porozumění a odvaze čelit pravdě.