Když se podíváme pod povrch: Temná realita americké televizní ikony Bob Barkera

V malé místnosti televizního studia CBS v Los Angeles stála žena uprostřed lesklých dekorací a zářivých světel, obklopena atmosférou, která měla vyzařovat radost a bezstarostnost. Bob Barker byl po celé dekády milovaným televizním symbolem jako moderátor The Price Is Right – ale za tím úsměvem a upraveným oblekem se skrývala mnohem temnější stránka. Nový dokumentární seriál Dirty Rotten Scandals televize E! právě pootevřel dveře do světa, který zůstával třicet let uzavřený za smlouvami o mlčenlivosti a právními spory. Dirty Rotten Scandals odhaluje temnou historii The Price Is Right, zaměřuje se na obvinění z nepřátelského pracovního prostředí, sexuálního obtěžování a diskriminace během 35leté Barkerovy éry jako moderátora. Stojí za povšimnutí, že ve věku 99 let zemřel na Alzheimerovu chorobu v roce 2023, ale teprve nyní se objevují svědectví, která přepisují naše chápání jedné z nejoblíbenějších amerických televizních show.

Iluze dokonalého světa televizní zábavy

Představme si scénu: oblíbená herní show učinila “Come on Down,” Plinko a Showcase Showdown ikonickými. Po desítky let byla The Price Is Right synonymem rodinné zábavy, místem, kde se obyčejní lidé mohli dotknout amerického snu prostřednictvím vyhraných cen a televizní slávy. “Barker byl a je milovaný, lidé ho dodnes milují,” řekl jeho zástupce Roger Neal. “Byl součástí struktury americké populární kultury. Byl nejlepším moderátorem v historii televize”. Jenže právě tento pečlivě vybudovaný obraz se nyní rozpadá pod tíhou svědectví žen, které se rozhodly promluvit.

Bob Barker se stal národním pokladem jako dlouholetý moderátor The Price Is Right. Ale za jasným světlem, třpytivými dekoracemi a rozdáváním cen se zdál být temnější svět, možná ne netypický pro tu éru. V širším kontextu televizní kultury sedmdesátých a osmdesátých let byla americká televize prostředím, kde se hranice mezi profesionalitou a osobním chováním často rozplývaly. Ženy ještě nebyly aktivně chráněny před sexuálním obtěžováním na pracovišti v 70. a 80. letech, navzdory platným zákonům, a mnoho případů bylo buď ignorováno, nebo zameteno pod koberec. Dokumentární seriál odhaluje, že i v tomto kontextu bylo prostředí kolem Barkera výjimečně toxické prostředí.

Svědectví o atmosféře za kulisami americké televize

Holly Hallstromová říká, že její doba v “The Price Is Right” přišla za strmou cenu. Bývalá modelka, která předváděla ceny jako jedna z “Barker’s Beauties” – narážka na “Charlie’s Angels” – promlouvá v nové epizodě dokumentárního seriálu E! “Dirty Rotten Scandals”. Její svědectví, společně s výpověďmi dalších modelek Kathleen Bradley a Claudie Jordan, vytváří obraz prostředí, kde se profesní a osobní hranice systematicky porušovaly.

“Byla jsem ve výtahu a jeden z mužů jen tak položil ruce na moje prsa,” říká Barbara Hunter, která na show pracovala jako producentka v polovině 70. let. “Musela jsem ho odstrčit, nic jsem neřekla. Stalo se to instinktem vědět, jak to zvládat”. Není náhodou, že tyto vzpomínky zní tak současně navzdory desetiletí, které od nich uplynulo. Na place The Price Is Right znamenalo “pravidlo 10 sekund” něco úplně jiného. Barker, producenti a členové štábu údajně zírali na modelky a ženy z personálu tak moc, že CBS zavedla své vlastní “pravidlo 10 sekund”: muži mohli zírat na modelky a ženy z personálu pouze 10 sekund. Překvapení, překvapení: ani to nefungovalo. “Nikdo nesledoval, jak dlouho chlapi na modelky zírají,” vysvětlila Hallstromová. “Byl to vtip”.

V širším kontextu americké televizní kultury té doby představovalo toto chování systémový problém. “Byla to dřina,” říká modelka Holly Hallstromová. “Na place byly hádky, křik, a bylo to masivní. A myslím, že to nakonec zničilo The Price is Right”. Právě v tom spočívá paradox televizní zábavy sedmdesátých a osmdesátých let – zatímco na obrazovkách vytvářela iluzi harmonie a radosti, skutečnost za kamerami často vypadala drasticky jinak.

Rasismus a diskriminace v americké televizi

Bývalé modelky Kathleen Bradley a Holly Hallstromová, které byly známy jako “Barker’s Beauties,” a bývalá producentka Barbara Hunter tvrdily, že jejich doba v show byla prostoupena kulturou sexuálního obtěžování. Bradley, první černošská modelka v obsazení, později odhalila: “Nakonec vyšla pravda najevo, proč bylo všech šest z nás propuštěno. Všechny jsme odmítly lhát, abychom zachránily Barkerův zadek”.

Její svědectví odhaluje systematickou rasovou diskriminaci v americké televizi té doby. Bradley vzpomíná na rozhovor s přítelkyní Boba Barkera: “Řekla: ‘Ach můj bože, Bob nemá ponětí, že měl sex s ženou, která měla sex s černošskými muži. Bob vždycky říkal, že černošští muži jsou nejnemocnější lidé na Zemi'”. Není náhodou, že tato slova zaznívala v prostředí, které se prezentovalo jako symbol amerických hodnot a rodinné zábavy.

Bradley dodává: “Bylo to docela smutné. Černošský soutěžící se mohl pokusit Boba Barkera obejmout a on se před nimi jaksi schovával”. Dokumentární seriál odhaluje, že show údajně povolovala pouze dva černošské soutěžící současně. Produkce měla na kartách napsané písmeno “B”, aby označila rasu. V širším kontextu americké televizní historie osmdesátých let tyto praktiky odhalují, jak se strukturální rasismus projevoval i v zábavním průmyslu, který se prezentoval jako inkluzivní a otevřený všem.

Aféra, která změnila atmosféru na place

Centrum skandálu tvořila aféra mezi Bobem Barkerem a modelkou Dian Parkinson. Jak čas plynul, lidé si začali všímat… publikum i diváci doma, jak si Bob a Dian blízko objímají a dívají se na sebe, hrají si a tak dále, takže to dlouho nezůstalo soukromé. Během přestávek šla dolů do jeho šatny, a tam se děly nějaké milostné hrátky. Změnilo to dynamiku na place, protože jak Hallstromová poznamenala: “Všichni jí v podstatě lízali zadek, protože by mohla být potenciálně nová paní Barkerová”.

Právě tato aféra odhalila zneužívání moci v americké televizní kultuře. Barker, jako moderátor a figura s obrovskou autoritou, mohl ovlivňovat kariéry mladých žen, což činilo odpor obtížným nebo nemožným. Případ Dian Parkinson se probírá v show, ačkoli bývalá modelka se neúčastní současného rozhovoru. Parkinson v roce 1994 slavně zažalovala Barkera za sexuální obtěžování, obvinění zahrnovalo 18měsíční aféru s moderátorem, ale svou žalobu v roce 1995 stáhla.

Parkinson tvrdila, že ji Barker nutil k orálnímu sexu a že souhlasila se sexem s ním pouze proto, že se bála ztráty zaměstnání. Odhalení vedlo k výbuchu hádky mezi Barkerem a Parkinson na place. “Celý štáb byl zcela zticha, naslouchal, a Dian vychází z Bobovy šatny, jde nahoru po schodech a Bobův asistent za ní běží a říká: ‘Dian, musíš se Bobovi omluvit,’ a Dian odmítla, odvolávajíc se na jejich sexuální vztah”.

Cesta k mlčení a ztracené životy

Barker zažaloval Hallstromovou za pomluvu a urážku na cti poté, co veřejně tvrdila, že byla propuštěna ze show v říjnu 1995 kvůli přibírání váhy kvůli lékům. Hallstromová cítila, že byla propuštěna poté, co odmítla veřejně mluvit pro Barkera poté, co ho Parkinson zažalovala. Zažalovala Barkera zpět a odmítla podepsat dohodu o mlčenlivosti. Rozhodnutí odmítnout kompromis s ustanovením o mlčenlivosti ji stálo vše, co měla.

Náklady, které jí vznikly, vedly k tomu, že zkrachovala, prodala svůj dům a dokonce nějaký čas žila ve svém autě. Právě v tom spočívá morální složitost situace whistleblowerů v americkém právním systému. “Věděla jsem, že je to jen otázka času, než se stane jedna ze dvou věcí,” řekla. “Buď mi dojdou peníze a budu muset přijmout vyrovnání s doložkou o mlčenlivosti, nebo vydržím, dokud Barkerovi nedojdou právní tahy. To se nakonec stalo – došly mu právní tahy ve stejnou dobu, kdy mi došly peníze”.

Dva dny před plánovaným začátkem soudního procesu Hallstromové se Barker a CBS dohodli na vyrovnání. Síť údajně souhlasila s vyplacením vyrovnání v milionech. V roce 2005 porazila televizního titána v právní bitvě, což ji konečně osvobodilo, aby mohla vyprávět svůj příběh. Holly Hallstromová: “Jsou to už 30 let a oslovili mě původně, že dělají dokumentární film o hnutí ‘Me Too’, kde by se The Price Is Right hodila. To mě zaujalo. Navíc jsem musela počkat, dokud si nebudu jistá, že je [Bob Barker] skutečně mrtvý, protože jsme se jednou pokusili mluvit a on úspěšně potlačil tu druhou stránku příběhu”.

Morální cena pravdy v americké kultuře

Hallstromová říká: “Jsem tak šťastná, že lidé, fanoušci show, konečně uslyší druhou stránku příběhu. Vždycky mě trápilo, že fanoušci, ti lidé, kteří opravdu milují The Price Is Right, nás milovali. Tak moc si užívali show a všechny na ní, ale slyšeli pouze jednu stranu. Jsem tak vděčná za tento dokumentární film, aby všichni, ale hlavně fanoušci mohli slyšet, co se skutečně stalo”. V širším kontextu americké celebrity kultury odhaluje tento příběh, jak se s těmi, kdo odhalují nepohodlné pravdy, zachází ve společnosti.

Není náhodou, že mnoho z modelek, které promluvily, skončilo v tíživé finanční situaci. Později ženy bojovaly proti nespravedlnosti. “Janice a já podaly žalobu za neprávní ukončení. Daly nám pěkné malé vyrovnání,” říká Bradley. Přesto morální cena mluvení pravdy často překročila jakékoli finanční kompenzace. Skutečnost, že se ženy rozhodly promluvit teprve po Barkerově smrti v roce 2023, vypovídá o atmosféře strachu a zastrašování, která obklopovala celý tento systém.

“Jsem tak vděčná, že všichni mohou vidět, že jsem nebyla ta tlustá lhářka, s kterou se těžko pracovalo a kterou nikdo neměl rád, jak jsem byla zobrazována… Každý má ve svém životě náročné věci, ale musíte si pamatovat, že pominou”. Právě tato slova odhalují lidskou cenu mediální manipulace a způsob, jakým se mocní jednotlivci dokáží chránit na úkor těch zranitelnějších.

Kulturní reflexe nad americkou televizní historií

Když se podíváme pod povrch této historie, objevuje se fundamentální otázka o tom, jak konstruujeme naši kulturní paměť. Bob Barkerův příběh v tomto vyprávění je méně o nostalgii versus skandál a více o tom, zda je pravda považována za soukromý statek nebo veřejný zájem. “Dirty Rotten Scandals” přichází se dvěma paralelními liniemi: obviněními o chování na pracovišti a popisem osobního žalu, který podle kolegů ztmavil atmosféru na place. Dokumentární film nejen znovu navštěvuje historii; testuje, zda veřejnost dokáže udržet dvě myšlenky najednou – ikonické televizní dědictví a svědectví lidí, kteří říkají, že cena tohoto dědictví byla nesena za kulisami.

Podle zpráv měl Barker sebevražedné myšlenky po smrti své první ženy Dorothy Barker, která zemřela v roce 1981 po boji s rakovinou. “Odjeli na Havaj v srpnu, diagnostikovali jí rakovin plic a zemřela o dva měsíce později,” říká Hunter v “Dirty Rotten Scandals”. Hallstromová tvrdí, že se Bobova personalita změnila po smrti Dorothy. “Bylo tam dlouhé období truchlení. A pak najednou se z něho stal pan Muž ve městě, víte?” řekla. “Věděl, že je hvězdou největší show v denním vysílání a Dorothy Jo už tu nebyla, aby ho držela na uzdě. Bylo to, jako by byl popuštěn ze řetězu a proměnil se v tohoto narcisistického egomaniaka”.

Právě v tom spočívá složitost tohoto příběhu. Dokumentární seriál nás nutí zamyslet se nad tím, zda jsme ochotni přehodnotit naše nostalgické vzpomínky na “zlatý věk” americké televize, když odhalujeme bolest skrytou pod povrchem. “Dirty Rotten Scandals” umisťuje “The Price Is Right” v rámci širšího kulturního přehodnocování minulých pracovních norem, explicitně spojuje historii show s érou “Me Too” ve svém rámování. Dokumentární seriál vychází z původního reportingu novináře Davida Kushnera a obsahuje svědectví od “Barker’s Beauties” a bývalých členů štábu. Možná právě proto je důležité vidět tyto příběhy ne jako bulvární zprávy, ale jako nezbytné kapitoly v historii mediální etiky a americké kultury. A možná je to právě to, co nám tento skandál říká o našem vztahu k hrdinům a ikonám – že pravda, i když ničí naše iluze, zůstává hodnotnější než pohodlné lži.