Fyzik tvrdí, že gravitace dokazuje simulovaný vesmír

Britský vědec Melvin Vopson z Portsmouthské univerzity přichází s kontroverzní teorií, že gravitace je výsledkem výpočetního procesu a vesmír funguje jako gigantický počítač.

Druhý zákon infodynamiky

Melvin Vopson, docent fyziky na Portsmouthské univerzitě, formuloval takzvaný druhý zákon infodynamiky. Tento zákon tvrdí, že informační entropie v systémech musí zůstat konstantní nebo se snižovat v čase, což je přesný opak druhého zákona termodynamiky.

Vědec svou teorii testoval na mutacích viru SARS-CoV-2 během pandemie covidu-19. Zjistil, že informační entropie virových genomů se skutečně snižovala v čase, což podle něj potvrzuje platnost jeho zákona. ‘Pandemie nám poskytla ideální testovací vzorek, protože SARS-CoV-2 mutoval do tolika variant a dostupná data jsou neuvěřitelná,’ vysvětluje Vopson.

Gravitace jako optimalizační proces

Ve své nejnovější studii publikované v dubnu 2025 v časopise AIP Advances Vopson navrhuje radikálně nový pohled na gravitaci. Podle něj není gravitace pouze silou, která přitahuje objekty k sobě, ale výsledkem snahy vesmíru organizovat informace efektivně.

‘Moje zjištění v této studii zapadají do myšlenky, že vesmír může fungovat jako obří počítač nebo naše realita je simulovaná konstrukce,’ říká Vopson. ‘Stejně jako počítače se snaží šetřit místo a běžet efektivněji, vesmír možná dělá totéž.’

Vesmír jako datové úložiště

Vopsonova teorie předpokládá, že prostor je rozdělen na elementární buňky, které fungují jako datové úložiště. Každá buňka může registrovat informace ve formě binárních dat – pokud je prázdná, registruje digitální ‘0’, pokud obsahuje hmotu, registruje ‘1’.

Tento proces je podle vědce identický s tím, jak funguje digitální počítačová hra nebo aplikace virtuální reality. Pokud může buňka pojmout více než jednu částici, systém se vyvine tak, že částice přesune do jedné větší částice uvnitř jediné buňky. ‘To spouští přitažlivou sílu kvůli pravidlům výpočetního systému, které vyžadují minimalizaci informačního obsahu,’ vysvětluje Vopson.

Temná hmota jako kód simulace

Vopson jde ve svých teoriích ještě dále. Navrhuje, že informace má hmotnost podle jeho principu ekvivalence hmoty-energie-informace. Podle jeho výpočtů by bylo potřeba 10 na 93. mocninu bitů informace při teplotě 2,73 Kelvina, aby se vysvětlila veškerá chybějící temná hmota.

‘Co je to všechno, co nám chybí? Těch 95 procent vesmíru, které nemůžeme najít, nemůžeme vidět. No, to je ten kód. Možná je to kód, který provozuje simulaci,’ spekuluje vědec. Tato myšlenka by mohla vysvětlit jeden z největších záhad moderní kosmologie.

Kritika a budoucí výzkum

Vopsonovy teorie vyvolávají v odborné komunitě smíšené reakce. Kritici upozorňují, že se jedná o vysoce spekulativní hypotézy, které vyžadují mnohem více důkazů. ‘Mimořádná tvrzení vyžadují mimořádné důkazy, a zatím je nemáme,’ poznamenává portál IFLScience.

Vopson nyní shání prostředky na další výzkum prostřednictvím crowdfundingu. Plánuje detekovat a měřit informace v elementárních částicích pomocí kolize částice s antičásticí. Tento experiment by mohl jeho teorie potvrdit nebo vyvrátit.

Nezávisle na tom, zda žijeme ve skutečnosti v simulaci, Vopsonův výzkum otevírá fascinující otázky o povaze reality a informace ve vesmíru. Jeho kniha Reality Reloaded: The Scientific Case for a Simulated Universe představuje tyto myšlenky širší veřejnosti.