Když světlo vítězí nad temnotou: Příběh chirurga, který zachraňuje životy v nejhorších chvílích

Traumatolog Shehan Hettiaratchy zažil nejhorší okamžiky londýnské historie – od útoku na Westminster Bridge až po požár Grenfell Tower. Ve své nové knize odhaluje, jak zůstat lidský i v situacích, kdy rozhodujete o životě a smrti.

Když se Londýn zastavil

22. března 2017 se Shehan Hettiaratchy právě chystal ukončit zkoušky pro své studenty medicíny, když mu zazvonil telefon. Nedaleko Westminsteru se odehrál teroristický útok. Muž najel autem do chodců na Westminster Bridge a poté začal na ulici pobodávat lidi. Během několika minut už byl Hettiaratchy v autě s kolegou na cestě do nemocnice St Mary’s v západním Londýně, kde působí jako vedoucí chirurg. Oběti útoku měly každou chvíli dorazit.

Pro Hettiaratchyho a jeho tým bylo ošetřování pacientů s život ohrožujícími zraněními běžnou prací – na papíře se to nelišilo od ‘rušné sobotní noci’. Tentokrát to však bylo jiné. Cítil ‘kolektivní strach, že jsme napadeni – na ulicích Londýna jsou lidé, kteří se snaží zabíjet naše spoluobčany’.

Osmdesát dva sekund hrůzy

Útok trval pouhých 82 sekund. Khalid Masood, 52letý Brit, řídil šedý Hyundai Tucson rychlostí až 122 kilometrů za hodinu přímo do chodců na chodníku podél jižní strany Westminster Bridge. Zabíjel bez rozmyslu – čtyři lidé zemřeli přímo na mostě, více než 50 jich bylo zraněno.

Poté narazil do plotu areálu parlamentu a vyběhl do New Palace Yard, kde smrtelně pobodal neozbrojného policejního konstábla Keitha Palmera. Ozbrojený policista ho následně zastřelil na místě. V nemocnici St Mary’s ošetřili 15 lidí zraněných při útoku, včetně samotného útočníka Masooda, který později zemřel. Zatímco všichni ostatní pacienti ošetřovaní v St Mary’s přežili, pět Masoodových dalších obětí zemřelo.

Operace Stephena a emoční náraz

Toho dne musel Hettiaratchy operovat Stephena, který slavil se svou ženou Carou čtyřicáté narozeniny, když je srazilo Masoodovo auto. Stephen utrpěl vážná zranění nohy, lebky a hrudníku. Operace trvala čtyři hodiny a následovala dlouhá rehabilitace.

V den útoku Hettiaratchy musel myslet prakticky a metodicky: ‘Toto je pacient A, pacient B, pacient C; jaká jsou zranění, co se musí udělat, co je potřeba?’ Odpojení se od emocí je ‘pravděpodobně důvod, proč dokážete zůstat soustředění’ a nakonec jak dokončíte práci. Teprve večer, když byli všichni pacienti ošetřeni a provedeny urgentní operace, pocítil traumatolog ‘ránu do žaludku’ emocí.

Hettiaratchy je vášnivým zastáncem toho, aby zdravotníci byli připraveni zvládat nejen klinickou, ale i emocionální stránku práce. ‘Nejdůležitější věc’, kterou říká svým studentům medicíny, je, že ‘by měli zůstat zděšeni tím, co vidí – musí zůstat šokováni’.

Zachovat si lidskost v temnotě

Pokud se dokážete od svých pocitů úplně odpojit, ‘ztratili jste svou lidskost’, vysvětluje Hettiaratchy. Odpojit se od toho, čím si pacient prošel a jak se musí cítit, by znamenalo stát se ‘nelidským’, což kromě toho, že to ‘není dobré pro mě jako jednotlivce’, je také špatné pro pacienta. ‘Pokud se s nimi emocionálně nespojujem, dokážu opravdu pochopit, co potřebují?’

Ve své nové knize ‘The Careful Surgeon’, která vyšla v roce 2022, Hettiaratchy popisuje své zkušenosti nejen s útokem na Westminster Bridge, ale také s léčbou obětí požáru Grenfell Tower a dalších tragédií posledních let. Kniha nabízí pohled do života traumatologa, který musí denně čelit nejhorším situacím, jaké život přináší.

Hettiaratchy vždy přitahovala ‘situace života a smrti’. Jako teenager v Hampshire si vybíral mezi vstupem do armády nebo následováním rodičů psychiatrů a stáním se lékařem. Nakonec udělal obojí – před studiem medicíny sloužil rok v armádě a později si vzal volno z práce v Londýně, aby sloužil jako vojenský lékař v Afghánistánu. Dnes kromě práce konzultanta chirurga v Londýně působí jako národní klinický ředitel zdravotní péče ozbrojených sil a pracoval s charitou UK-Med na chirurgických misích na Ukrajině a v Gáze.

Světlo vždy překoná temnotu

Přestože Hettiaratchy přiznává, že vstup do válečných zón částečně živil jeho ego, věří, že určitá míra toho je pro chirurga nutná. ‘Nemohl byste vejít do operačního sálu, vzít do ruky nůž a někoho řezat’, aniž byste měli určitou sebejistotu.

Nejdůležitější poselství jeho práce i knihy je však jiné. Jsou to nakonec pacienti, kteří mu ukazují světlo – jak zvládají to nejhorší, co jim život může přinést, jak bojují o návrat k životu. To mu umožňuje dělat práci, kterou tak miluje. Jeho zkušenosti z Westminster Bridge, Grenfell Tower i z válečných zón ho naučily, že i v nejtemných chvílích lze najít naději.

‘Světlo vždy překoná temnotu’ – toto motto Hettiaratchyho provází celou kariérou. Ve světě, kde každý den rozhoduje o životě a smrti, kde vidí nejhorší lidské utrpení, dokázal najít způsob, jak zůstat nejen profesionálem, ale především člověkem.