Proč se na zimních olympiádách láme tak málo rekordů

Rychlobruslařka Jutta Leerdam právě překonala olympijský rekord v Miláně. Ale proč se na zimních hrách láme rekordů tak málo?

Každá trať je jiná

Hlavní důvod je prostý. Sjezdovky v alpském lyžování mají různé délky a profily – například mužská trať ve Stelviu měří 3,442 metrů s převýšením 1,023 metrů, zatímco ženská Olympia delle Tofane v Cortině je dlouhá 2,560 metrů s převýšením 750 metrů. Každé olympijské město si navrhne tratě podle svých možností. Jak můžete porovnávat časy z různě dlouhých a náročných tratí? Prostě to nejde.

Rychlobruslení je výjimka

Právě probíhající hry v Miláně to potvrzují – norský rychlobruslař Sander Eitrem překonal olympijský rekord na 5000 metrů časem 6:03.95, Holanďanka Jutta Leerdam zase stanovila nový rekord na 1000 metrů časem 1:12.31. Rychlobruslení má totiž jednu obrovskou výhodu – všechny tratě jsou stejné. Ženy závodí na vzdálenostech od 500 do 5000 metrů, muži až do 10000 metrů, vždy na 400metrové dráze. Proto zde olympijské a světové rekordy dávají smysl.

Soudci místo stopek

Další skupina sportů se vůbec neměří na čas, ale hodnotí podle bodů. Krasobruslení, skoky na lyžích nebo snowboard big air – zde rozhodují soudci. Na současných hrách už padly čtyři olympijské rekordy jen ve třech závodech rychlobruslení. U ostatních sportů se spíš mluví o nejlepších výkonech her, ne o rekordech.

Holandská nadvláda pokračuje

Holanďanky Leerdam a Femke Kok předvedly na milánském rychlobruslarském stadionu před zaplněnými tribunami plnými holandských fanoušků historický výkon – Kok nejdříve překonala rekord časem 1:12.59, pak přišla Leerdam s ještě lepším časem 1:12.31. Nizozemsko je v rychlobruslení suverénní – má celkem 133 olympijských medailí, z toho 48 zlatých. A právě proto, že rychlobruslení má standardizované tratě, můžeme tyto výkony skutečně považovat za rekordy.