Íránské jednání v Ženevě: Pokrok nebo jen další kolo diplomatické hry?

Druhé kolo jaderných rozhovorů mezi Íránem a USA v Ženevě přineslo první náznaky dohody, ale zásadní rozpory zůstávají. Zatímco Teherán mluví o ‘základních principech’, Washington stále trvá na svých červených liniích.

Když se v úterý večer uzavřely dveře diplomatické mise Ománu v Ženevě, íránský ministr zahraničí Abbas Araghchi vyšel před novináře s opatrným optimismem. ‘Dosáhli jsme obecné shody na souboru základních principů,’ prohlásil po hodinách nepřímých rozhovorů s americkou delegací. Jenže jak už to v diplomacii bývá, ďábel se skrývá v detailech.

Druhé kolo jaderných rozhovorů mezi Íránem a Spojenými státy sice přineslo první konkrétní výsledky od obnovení jednání začátkem února, ale zásadní rozpory zůstávají. Zatímco Araghchi hovoří o tom, že ‘cesta k dohodě začala’, americký viceprezident JD Vance jasně říká, že Trump stanovil červené linie, které Írán zatím není ochoten respektovat.

A co jsou to za červené linie? Trumpova administrativa trvá na tom, že jakákoli dohoda musí zahrnovat nejen jaderný program, ale také íránské balistické rakety a podporu regionálních milicí. To je ale přesně to, co Teherán kategoricky odmítá. ‘Íránské raketové schopnosti nejsou předmětem vyjednávání,’ prohlásil už dříve poradce nejvyššího vůdce Alího Chameneího.

Tato patová situace není nic nového. Už v roce 2018 Trump odstoupil od jaderné dohody z roku 2015 právě s argumentem, že neřešila balistické rakety ani regionální aktivity Íránu. Teď se historie opakuje, jen s ještě vyššími sázkami.

Zatímco se diplomati v Ženevě snažili najít společnou řeč, íránské revoluční gardy demonstrativně uzavřely na několik hodin Hormuzský průliv během vojenských cvičení. Symbolika byla jasná – Írán kontroluje klíčovou námořní cestu, kterou prochází pětina světové ropné dopravy. Současně Chameneí vyhrožoval, že americké válečné lodě může ‘poslat na dno moře’.

Na druhé straně Spojené státy masivně posilují vojenskou přítomnost v regionu. Do oblasti směřuje druhá letadlová loď a Trump otevřeně hrozí vojenským zásahem, pokud se nepodaří dosáhnout dohody. ‘Buď uzavřeme dohodu, nebo budeme muset udělat něco velmi tvrdého,’ varoval americký prezident.

Pro Írán jsou současné rozhovory existenční otázkou. Ekonomika země je zdecimovaná sankcemi, které jí ročně připravují o desítky miliard dolarů z ropného exportu. Současně se Teherán potýká s masivními protesty, při kterých podle aktivistů zahynulo více než 7 tisíc lidí. Režim je pod tlakem jak zevnitř, tak zvenčí.

Přesto Írán nechce vypadat jako ten, kdo kapituluje. ‘Jsem v Ženevě s reálnými nápady na dosažení spravedlivé a rovnocenné dohody,’ napsal Araghchi na sociální síť X před začátkem rozhovorů. ‘Co není na stole: podřízení se před hrozbami.’

Americká delegace vedená zvláštním vyslancem Stevem Witkoffem a Trumpovým zetěm Jaredem Kushnerem zatím drží tvrdou linii. Podle amerických zdrojů jsou Spojené státy připraveny na dlouhodobou vojenskou kampaň, pokud diplomacie selže.

Zajímavé je, že současné rozhovory probíhají pouze mezi Íránem a USA s Ománem jako zprostředkovatelem. Na rozdíl od původní dohody z roku 2015, která byla multilaterální, tentokrát Evropa, Rusko ani Čína nejsou přímo zapojeny.

To může být výhoda i nevýhoda. Na jednu stranu je jednodušší dosáhnout dohody mezi dvěma stranami, na druhou stranu chybí tlak a podpora dalších mocností. Navíc jakákoli dohoda bude muset projít americkým Senátem, což při současném rozložení sil nebude snadné.

Další kolo rozhovorů má proběhnout během příštích dvou týdnů, kdy obě strany předloží detailní návrhy. Araghchi sice mluví o pokroku, ale současně varuje, že ‘rychle nedosáhneme konečné dohody’. Otázka zní, kolik času Trump diplomacii dá, než sáhne k vojenské síle.

Jak řekl viceprezident Vance: ‘Prezident si vyhrazuje právo říct, kdy podle něj diplomacie dosáhla svého přirozeného konce.’ A s americkými bombardéry B-2, které už jednou loni v červnu zasáhly íránská jaderná zařízení, to rozhodně není jen prázdná hrozba.