Hrdinství v horách Íránu, emoce v Americe: Co skrývá záchranná mise, která hýbala světem

Představte si, že stojíte na skalnatém hřebeni vysokém 2 134 metrů, jste zraněný, pronásledovaný a víte, že vaše jedina šance na záchranu spočívá v tom, že dokážete vydržet. Americký důstojník s hodností plukovníka, jehož stíhačka F-15E byla sestřelena nad Íránem, prožil přesně tuhle situaci. Více než den se skrýval v skalní puklině na vrcholu kopce se zraněnou kotníkem, zatímco stovky příslušníků íránských revolučních gard prohledávaly okolí. A víte, co je na tom nejúžasnější? Dokázal to. Nejen, že přežil – dokázal se dostat na místo, odkud ho mohli zachránit.

Dramatické hodiny v íránských horách

3. dubna byla nad Íránem sestřelena americká stíhačka F-15E Strike Eagle. Pilot byl zachráněn krátce po havárii, ale druhý člen posádky, zbraňový systémový důstojník s hodností plukovníka, zůstal v nepřátelském území. Používal své povinné přežití, úhybné, odporové a únikové (SERE) školení k tomu, aby unikl zajetí. Asi si říkáte, jak se to vlastně stalo? Íránská revoluční garda použila nový systém Majid, také známý jako AD-08 – tepelně naváděnou střelu, kterou předtím neměli.

Záchranná operace zahrnovala stovky speciálních jednotek a vojenského personálu, stejně jako desítky amerických válečných letadel a vrtulníků. CIA nejdříve spustila podvodnou kampaň uvnitř Íránu, šířila informace, že americké síly už letce našly živého a přemisťují ho po zemi. Zatímco Íránci byli zmatení a nejistí, co se děje, agentura použila své unikátní, dokonalé schopnosti k vyhledání a nalezení Američana. Byla to ultimátní ‘jehla v kupce sena’, ale v tomto případě to byla statečná americká duše uvnitř horské pukliny.

Americké reakce: Od euforie k obavám

Když se zpráva o úspěšné záchraně dostala do Spojených států, vypukla bouře emocí. Čtenáři deníku New York Post zaplavili redakci dopisy, které odhalují fascinující směs národní hrdosti, úlevy a hlubokých obav. Arthur French z Wainscottu psal o pilotovi jako o „muži z oceli, odhodlaném uniknout zajetí” a nazval ho „majákem skutečné odvahy”. Veterán korejské války Richard Ketay z New Jersey potvrdil, že Amerika má „nejlepší ozbrojené síly na světě”.

Jenže pod povrchem oslavy se skrývaly mnohem temnější tóny. Dan Cohen z Burlingtonu ve Vermontu varoval: „Záchranné mise nemají žádnou souvislost s vyhráváním válek”. Volal po tom, aby lidé „přišli k rozumu” a nepovažovali obtížnou záchrannou operaci za znamení vítězství. Není to jen o tom, že by šlo o pesimismus – jde o fundamentální otázku, která amerikánskou veřejnost rozdělila.

Temná otázka nových zbraní

Tohle vás možná překvapí: skutečný problém není v tom, že se podařilo letce zachránit. Skutečný problém spočívá v tom, jak se Írán dostal k tepelně naváděným střelám, které předtím neměl. Podle uniklých ruských vládních dokumentů íránské ministerstvo obrany podepsalo zbrojní smlouvu v hodnotě 580 milionů dolarů na nákup 500 přenosných raketových systémů 9K333 Verba a 2 500 souvisejících střel.

Verba je široce považována za nejschopnější přenosný systém protivzdušné obrany na světě a je jediným známým přenosným systémem s trojspektrálním naváděcím systémem, který zahrnuje ultrafialové, blízké infračervené a střední infračervené senzory. Střela sama používá pasivní infračervený naváděcí systém, který detekuje infračervené záření přirozeně vyzařované cíli, aniž by vysílal jakýkoli signál, který by mohl letadlo upozornit. Richard Ketay to vyjádřil jasně: Trump by měl bombardovat Íránce, dokud se nebudou moci vzpamatovat alespoň století.

Historie se opakuje: Srovnání s érou Cartera

V širším kontextu není tato záchranná mise první svého druhu v íránské pustině. R.H. Bredin z Toronta vzpomínal na éru prezidenta Jimmyho Cartera a předchozí „trosky, kostry vojenského materiálu a lidské oběti v částech zdánlivě bohem zapomenutých částí perské pouště”. Íránské vojenské vedení dokonce srovnalo záchrannou operaci s operací Eagle Claw – neúspěšným pokusem USA z roku 1980 o záchranu 53 zaměstnanců ambasády držených jako rukojmí v Íránu.

Tentokrát však výsledek byl jiný. John Cain z West Palm Beach poznamenal, že „Trumpovo vysvobození Američanů uvězněných v Íránu bylo daleko úspěšnější než Carterovo”. Trump později popsal operaci jako „nejodváženější operaci v dějinách USA”. Stojí za povšimnutí, že zatímco technologie pokročily o desetiletí, lidská odolnost a odvaha zůstávají konstantami napříč generacemi amerických vojáků.

Co to znamená pro globální bezpečnost

A co si z toho vezmeme my? Úspěšná extrakce ukončila jeden z nejnebezpečnějších epizod pětiměsíčního konfliktu a odvrátila to, co mohlo být katastrofální ztrátou amerických životů. Sestřelení F-35 má významné důsledky nejen pro okamžitou vzdušnou kampaň, ale také může omezit americko-izraelské úsilí o používání stealth letadel k úderům hluboko uvnitř Íránu.

MANPADS představují skvělý příklad přetrvávající hrozby, kterou Írán stále představuje pro americké síly. I když byly konvenční íránské protivzdušné systémy vážně oslabeny, MANPADS zůstávají hrozbou pro americká letadla. Přítomnost MANPADS také ukládá asymetrii nákladů bojujícím stranám. Střela MANPADS stojí desítky tisíc dolarů, zatímco F/A-18 stojí 70 milionů dolarů.

Možná je to nakonec přesně to, co potřebujeme pochopit o našem světě: že hrdinství a technologie jdou ruku v ruce, ale že žádná jednotlivá záchranná mise nevyřeší složité geopolitické problémy. Zatímco oslavujeme odvahu jednoho muže, který dokázal přežít v nepřátelských horách, nesmíme zapomínat na širší otázky, které jeho záchrána odhalila. A možná je to právě ta lekce, kterou si z tohoto příběhu odnášíme – že v moderním světě je bezpečnost křehká věc a že každá taková operace nás učí něco o ceně, kterou jsme ochotni zaplatit za svobodu.