V malém anglickém městě u řeky Trent se ve středu večer odehrávalo něco, co česká fotbalová veřejnost sledovala s rozporuplnými pocity. Nottingham Forest postoupil do semifinále Evropské ligy po dramatickém vítězství nad Portem, když Morgan Gibbs-White rozhodl o osudu zápasu už v 11. minutě. Pro anglický klub šlo o první evropské semifinále za 42 let, pro českého diváka však o bolestné připomenutí toho, jak daleko se naše kluby dostaly od podobných úspěchů.
Není náhodou, že právě tento moment rezonuje s historií českého fotbalu tak silně. Sparta Praha dosáhla semifinále Poháru mistrů v sezóně 1991/92, Dukla Praha v roce 1966/67. Tehdy se o českých klubech psalo v celé Evropě s respektem, jejich názvy zněly na největších stadionech kontinentu. Dnes sledujeme, jak se Nottingham Forest po třech dekádách absence vrací na evropskou scénu s vervou, která nám kdysi byla vlastní.
Cesta zpět ze zapomenutí
Fotbalová paralela mezi Nottinghamem a českými kluby sahá hlouběji než jen do historie úspěchů. Anglický klub prožil po sezóně 1995/96 dlouhé období sestupu do nižších soutěží, finanční problémy a neúspěchy, které trvaly téměř třicet let. Podobný osud potkal i Duklu Praha, která po rozpadu komunistického režimu ztratila svůj privilegovaný statut vojenského klubu a sestoupila až do nejnižších soutěží.
V současnosti však český fotbal čelí jiným výzvám než prostá finanční nestabilita. Loňská sezona 2024/25 byla pro český fotbal velice úspěšná, do hlavní fáze evropských pohárů se díky tomu v letošní sezoně 2025/26 dostaly hned čtyři kluby: Sparta, Slavia, Plzeň a Sigma Olomouc. Nicméně Česko se v národním koeficientu UEFA nachází na desátém místě s 48.525 body, těsně před Řeckem (48.013) a Polskem (46.750).
Když sledujeme cestu Nottinghamu Forest zpět na evropskou scénu, vidíme model, který by mohl inspirovat i české kluby. Anglický tým nesázel na krátkodobé efekty, ale na postupnou výstavbu konkurenceschopného mužstva. Po návratu do Premier League v roce 2022 se v sezoně 2024-25 většinu kampaně držel na pozicích kvalifikujících do Ligy mistrů, ale nakonec skončil sedmý, což mu zajistilo účast v Konferenční lize.
Význam evropského semifinále pro mentalitu
Ve středečním zápase proti Portu se odehrával mnohem větší příběh než jen sportovní souboj. Vstupní gól od Morgana Gibbs-Whitea přišel poté, co Porto oslabil Jan Bednarek svým vyloučením ve čtvrté minutě. City Ground bouřil nadšením, které už dlouho neslyšel. Pro fanoušky to bylo završení cesty, která začala před třemi lety v Championship.
Podobnou atmosféru zažívali čeští fotbaloví příznivci naposledy v sezóně 2015/16, kdy se Sparta Praha dostala do čtvrtfinále Evropské ligy. V Evropské lize dokázala postoupit ze skupiny do jarní vyřazovací části, v ní nejprve vyřadila FK Krasnodar, v osmifinále poté SS Lazio a vypadla až ve čtvrtfinále s španělským Villarrealem. Byl to největší úspěch českého klubu v evropských pohárech od roku 2002.
Co činí úspěch Nottinghamu tak pozoruhodným z české perspektivy, je způsob, jakým anglický klub dokázal skloubit respekt k vlastní historii s realistickým přístupem k současnosti. Trenér Vítor Pereira sestavil mužstvo, které nehrálo na efekt, ale na výsledek. Utkání proti Portu se mělo vyvinout jednodušeji, ale Forest si musel vítězství ubránit až do konce kvůli slabé koncovce.
Lekce z anglického modelu
Na posledním ročníku karlovarského festivalu mě zaujalo, jak filmaři hovoří o návratu k základním hodnotám storytellingu v době přesycenosti spektákulárními efekty. Podobný přístup potřebuje i český fotbal. Nottingham Forest nestavěl svůj návrat na hvězdných posilách za desítky milionů, ale na pečlivé práci s hráči, kteří věřili v projekt.
České kluby se často snaží kopírovat zahraniční modely bez pochopení jejich kontextu. Historicky nejúspěšnější éry mají za sebou kromě Sparty a Slavie také Dukla Praha, Baník Ostrava či Bohemians. Tato tradice vznikala desítky let systematickou prací, ne jednorázovými investicemi. Dukla v 60. letech dominovala díky propracovanému systému výchovy hráčů v armádním prostředí, Sparta v 90. letech těžila z generace odchovanců, která dozrávala celé dekády.
Aktuální stav národního koeficientu ukazuje, že Česko drží desátou příčku, ale Řecko se výrazně přiblížilo na rozdíl necelého bodu. V jarní části evropských pohárů budou rozhodovat i detaily. Česko protlačilo do vyřazovacích fází tři své týmy: Plzeň v Evropské lize, Olomouc v Konferenční lize a Sparta přímo v osmifinále Konferenční ligy.
Návrat k hodnotám, které fungovaly
Není náhodou, že úspěch Nottinghamu Forest rezonuje právě nyní, kdy český fotbal hledá cestu k udržitelnosti svých evropských ambicí. Anglický klub dokázal, že návrat na vrchol neznamená nutně revoluci, ale spíše návrat k základům, které klub činily silným v minulosti. Disciplína, týmová soudržnost a respekt k tradici se ukázaly jako hodnoty, které čas neopotřeboval.
V širším kontextu evropského fotbalu představuje příběh Nottingham Forest důkaz, že i v éře finančních megalomanií můžou menší kluby uspět prostřednictvím chytré strategie a dlouhodobého plánování. České fotbalové vedení by se mohlo inspirovat tímto přístupem namísto honby za rychlými řešeními, která se v minulosti ukázala jako neudržitelná.
Právě v tom spočívá největší lekce středečního večera na City Ground. Návrat mezi evropskou elitu není jen otázkou peněz nebo štěstí, ale především trpělivého budování identity, která přesahuje jednotlivé sezóny. A možná je to právě to, co český fotbal potřebuje nejvíce: odvahu být sám sebou a důvěru v to, že naše tradice stále mají co nabídnout.
Leave a reply
Czech-press.cz je nový hráč ve světě žurnalistiky
