BBC Radio 4 mapuje kořeny blízkovýchodního konfliktu: Od Balfourovy deklarace k arabskému povstání

Nový dokumentární seriál BBC Radio 4 zkoumá složité historické kořeny izraelsko-palestinského konfliktu. Čtvrtý díl se zaměřuje na klíčové období od Balfourovy deklarace z roku 1917 až po arabské povstání třicátých let.

Historické kořeny současného konfliktu

BBC Radio 4 uvedla nový desetidílný dokumentární seriál ‘How Did We Get Here? Israel and the Palestinians’, který se pouští do složité historie blízkovýchodního konfliktu. Čtvrtý díl, moderovaný Jonnym Dymondem, se věnuje kritickému období mezi lety 1917 a 1939. K diskusi se připojili přední odborníci: Gudrun Kraemer, profesorka islámských studií na Svobodné univerzitě v Berlíně, historik James Barr a Eugene Rogan, profesor moderních dějin Blízkého východu na Oxfordské univerzitě.

Seriál, který začal vysílat 9. února 2025 ve 20:00, představuje první díl nové řady BBC zaměřené na komplexní historické analýzy. Jak uvedl Hugh Levinson, editor pro reaktivní faktografické pořady: ‘Poskytování kontextu, který posluchači potřebují k pochopení světa kolem sebe, je ústřední pro poslání Radia 4.’

Balfourova deklarace: 67 slov, které změnily dějiny

V centru pozornosti čtvrtého dílu stojí Balfourova deklarace z 2. listopadu 1917. Tento dokument o pouhých 67 slovech vyjádřil britskou podporu pro vytvoření ‘národního domova pro židovský národ’ v Palestině. Deklarace vznikla v době, kdy Británie hledala spojenectví během první světové války a doufala v získání podpory židovských komunit v USA, Německu a Rusku.

Pro arabské obyvatelstvo Palestiny však deklarace představovala zradu. Šarif mekánský a další arabští vůdci ji považovali za porušení předchozích slibů učiněných v korespondenci McMahon-Husajn výměnou za spuštění arabského povstání proti Osmanské říši. Když byla deklarace zveřejněna v egyptském tisku, Britové museli vyslat Davida George Hogartha k Husajnovi s ujištěním, že ‘politická a ekonomická svoboda’ palestinského obyvatelstva není ohrožena.

Britský mandát a měnící se demografie

Po skončení první světové války byla v roce 1920 ustanovena Mandátní Palestina a Británie získala mandát od Ligy národů v roce 1922. Mandát přímo zahrnoval závazky z Balfourovy deklarace a otevřel cestu k systematické židovské imigraci.

Prvním vysokým komisařem se stal Herbert Samuel, otevřený sionista, který již v srpnu 1920 schválil první imigrační nařízení. Do roku 1936 se židovská populace v Palestině zdvojnásobila na 28 % celkového obyvatelstva. Tato dramatická demografická změna, doprovázená nákupem půdy židovskými osadníky, vyvolávala rostoucí napětí mezi komunitami.

Arabské obyvatelstvo, které tvořilo téměř 90 % populace, se cítilo být ohroženo. Jak ukázala zpráva americké King-Crane komise z roku 1919, ‘nejžidovské obyvatelstvo Palestiny – téměř devět desetin celku – je rozhodně proti celému sionistickému programu’.

Arabské povstání 1936-1939: Zrod palestinské identity

Napětí vyvrcholilo v dubnu 1936, kdy vypuklo rozsáhlé arabské povstání. Poprvé se různé arabské frakce dokázaly sjednotit pod vedením Arabského vyššího výboru v čele s Amínem al-Husajním. Generální stávka trvala od dubna do listopadu 1936 a zahrnovala úplný bojkot židovského zboží.

Povstání mělo tragické následky. Do jeho ukončení v březnu 1939 zahynulo více než 5 000 Arabů, 400 Židů a 200 Britů. Celkem 10 % dospělé arabské mužské populace bylo zabito, zraněno, uvězněno nebo vyhnáno. Britové nasadili více vojáků než měli v té době v Indii a v roce 1937 vyhlásili stanné právo.

Povstání je považováno za formativní moment pro vznik palestinské arabské identity. Poprvé se Arabové dokázali sjednotit v dlouhodobém boji za společnou věc, což změnilo britskou politiku a vedlo k omezení židovské imigrace.

Peelova komise a první návrh dvoustátního řešení

V reakci na povstání jmenovala britská vláda v roce 1936 Peelovu komisi pod vedením lorda Peela. Komise dorazila do Palestiny 11. listopadu 1936 a po měsících vyšetřování vydala 7. července 1937 průlomovou zprávu.

Komise poprvé prohlásila, že mandát Ligy národů se stal neproveditelným a doporučila rozdělení území. Navrhla vytvoření malého židovského státu, většího arabského státu spojeného s Transjordánskem a zóny pod britskou správou. Kontroverzní bylo i doporučení přesídlit 225 000 palestinských Arabů z navrhovaného židovského státu.

Arabské vedení návrh okamžitě odmítlo a požadovalo nezávislý palestinský stát s ochranou práv menšin. Židovští vůdci Chaim Weizmann a David Ben-Gurion dokázali přesvědčit sionistický kongres, aby návrhy podmíněně schválil jako základ pro další jednání. Peelovy doporučení později ovlivnily rezoluci OSN 181 z roku 1947, která rovněž volala po rozdělení.