Newyorský starosta a umění sebeprezentace: Co mohou čeští politici převzít od Zohranna Mamdaniho

Čísla hovoří jasně: 140 milionů korun. Tolik stojí rozpočet New Yorku denně, zatímco Zohran Mamdani organizuje oslavu svých prvních 100 dnů v úřadu s „muzeem” plným podivných rekvizit včetně fingované odpadkové tašky z Taco Bellu. Čtyřiatřicetiletý demokratický socialista, který se letos v lednu stal 112. starostou největšího amerického města, čelí rozpočtové krizi ve výši 125 miliard korun. Přesto si dokázal najít čas na teatrální představení, které má více společného s influencerským obsahem než s tradičním politickým vedením.

Politické klima New Yorku a Mamdaniho pozice

Mamdani vstoupil do funkce jako první muslimský starosta města a nejmladší za poslední generaci, s platformou zaměřenou na cenovou dostupnost, bezplatnou městskou dopravu, univerzální péči o děti a městem vlastněné obchody s potravinami. Jeho míra souhlasu po 100 dnech dosahuje 43 procent, přičemž 27 procent voličů jeho práci neschvaluje. Z ekonomického hlediska se jedná o pozoruhodnou pozici. New York City s rozpočtem téměř 3 biliony korun představuje komplexnější ekonomický systém než většina evropských států.

„Jedinou skutečnou většinou v této zemi i v tomto městě je dělnická třída,” vysvětluje Mamdani svůj přístup k voličům ve městě, kde čtvrtina obyvatel žije v chudobě navzdory tomu, že jde o „nejbohatší město nejbohatší země v dějinách světa”. Kontext je klíčový: jeho volební base tvoří mladí progresivní voliči, kteří očekávají netradiční komunikační styl a osobní přístup k politice.

Marketing přestrojený za governance

Mamdaniho sebeprezentační taktiky zahrnují převlékání do reflexních vest při práci se sanikačními dělníky, nošení náhlavní soupravy u telefonní linky 311, nebo manipulaci s lopatou a přilbou při zasypávání výtluků. Vrcholem této strategie se stal mukbang-style videoklip, kde společně s komisařem konzumoval rychlé občerstvení během oznámení o finančním vyrovnání ve výši 34 milionů korun s řetězci Taco Bell a Dunkin.

Mukbang, původně jihokorejský fenomén spočívající v natáčení konzumace jídla před kamerou, se stal nástrojem politické komunikace zaměřené na mladší demografii. Jeho akce obsahují „všechny standardní prvky Mamdaniho politických událostí: vysoce produkované video montáže, transparenty s kampaňovými slogany a dav influencerů a mladých podporovatelů”. Z marketingového hlediska jde o pokus o virální obsah, který obchází tradiční média a oslovuje cílovou skupinu tam, kde tráví nejvíce času.

Mamdani dokázal přenést svou „nadměrnou pozornost publika i na další rutinní realitu městského řízení: rozpočtování”, organizoval soutěž ve stylu turnajových pavoučků, kde lidé mohli hlasovat o malých opravách, které má starosta osobně provést v jejich čtvrtích, získal více než 21 tisíc hlasů za několik týdnů a pro propagaci programu péče o děti najal rapperku Cardi B jako porotkyni soutěže o znělku programu.

Rozpočtová realita versus mediální show

Městská rada vydala vlastní plán na zaplnění deficitu města ve výši 125 miliard korun za příští dva fiskální roky, především prostřednictvím přehodnocení příjmů a výdajů města, jako alternativu k Mamdaniho návrhu zvýšit daň z nemovitostí o 9,5 procenta. Již v srpnu 2025 odhadoval městský kontrolor Brad Lander, Mamdaniho blízký spojenec, že „město skončí fiskální rok 2026 s deficitem 99 miliard korun, který poroste na 206 miliard v roce 2027″.

V historickém srovnání se jedná o nejzávažnější rozpočtovou krizi od velké recese. Strukturální nerovnováha mezi provozními výdaji a příjmy znamená, že město dlouhodobě utrácí více, než kolik přijímá. Město využívá předplacené výdaje pro nadcházející rok k převádění zdrojů mezi fiskálními roky, avšak během posledních dvou let se tento předplatný snížil o téměř 40 miliard korun, což znamená, že rostoucí částka dříve nahromaděných přebytků byla potřeba k pokrytí mezery mezi ročními příjmy a výdaji během období ekonomického růstu.

Mamdani také navrhl převzít 28 miliard korun z fondu pro deštivé dny a trustu pro zdravotní benefity důchodců, což by vyčerpalo „fondy, které by měly být ušetřeny pro recesi a k placení budoucích zdravotních benefitů důchodců”. Data ukazují jednoznačný trend: zatímco se starosta soustředí na mediální výstupy, fundamentální fiskální problémy zůstávají neřešené.

Poučení pro českou politickou scénu

Z českého pohledu představuje Mamdaniho případ fascinující studii moderního politického marketingu v době sociálních sítí. České politické prostředí tradičně preferuje formálnější komunikační styl, avšak mladší demografické skupiny stále více očekávají autentický a osobní přístup od svých zástupců. Klíčové otázky se týkají hranic mezi legitimní komunikační strategií a prázdným populismem.

Analytici upozorňují na riziko přenosu amerických technik do českého kontextu. Politický marketing v České republice využívá techniky z tradičního marketingu a PR, při komunikaci s médii spoléhá na tiskové zprávy, tiskové konference, komentáře, krizovou komunikaci a media relations. České politické strany následují mezinárodní trendy v otázkách politické propagace, komunikace a reprezentace, jejich komunikace na sociálních sítích se v průběhu let vyvíjí a strany jsou s každém rokem více aktivní.

Pro české politiky vyplývá několik praktických lekcí. Autenticita v politické komunikaci nesmí být zaměňována za teatralitu. Zatímco Mamdaniho přístup rezonuje s jeho voličskou základnou, důraz na mediální výstupy nesmí zastínit skutečnou práci na řešení strukturálních problémů. České politické prostředí navíc vykazuje větší skepsi vůči populistickým gestům, což omezuje účinnost čistě marketingově orientovaných strategií.

Poučení pro české politiky je jasné: moderní komunikační technologie a sociální sítě skutečně mění způsoby, jakými voliči očekávají interakci se svými zástupci. Úkolem politického marketingu však zůstává „pochopit a charakterizovat voliče a poté jej nenásilně donutit přijmout ideu, myšlenky, postoj a jiné politické činy klienta”, nikoli nahrazovat substanci stylem. V kontextu českého politického prostředí, kde voliči stále více požadují transparentnost a odpovědnost, představuje Mamdaniho model spíše varování než inspiraci. Data naznačují, že dlouhodobě udržitelná politická kariéra vyžaduje rovnováhu mezi komunikačními dovednostmi a schopností řešit reálné problémy občanů.